České vnitřní lékařství vzniklo ve dvou pokojích II. německé kliniky, v tzv. „Oddělení nemocí prsních“, kde budoucí profesor Bohumil Eiselt začal v r. 1863 jako první soustavně přednášet medikům česky. Na bázi tohoto oddělení vznikla později, v roce 1871, ještě před rozdělením na českou a německou, první česky vedená klinika.
Prof. MUDr. Bohumil Eiselt (1831-1908)
Konečně 28.2.1887 byla v těchto prostorách konstituována II. česká klinika vedená prof. Emerichem Maixnerem, který položil mimo jiné i základní kámen rozvoje kardiologie na této klinice.
Prof. MUDr. Emerich Maixner (1847-1920)
Maixnerovým nástupcem se stal prof. Josef Thomayer, který kliniku podstatným způsobem rozšířil. V původních prostorách vzniká dnešní posluchárna.
Prof. MUDr. Josef Thomayer (1853-1927) 
Pamětní mince vydaná ČNB u příležitosti 150. výročí narození J. Thomayera
Prof. MUDr. Josef Pelnář (1872-1964)V průběhu třicátých let pod vedením profesora Josefa Pelnáře dochází k bouřlivému rozvoji II. interní kliniky. Konstituují se pracovní skupiny specializované na nefrologii, gastroenterologii, hematologii, endokrinologii a kardiologii. Kardiologie patřila mezi nejperspektivnější. Skupinu kardiologů vedl nejprve prof. Bohumil Prusík, který také na kliniku zakoupil první elektrokardiograf. Později skupinu vedl prof. František Herles, který jako první u nás diagnostikoval v roce 1929 akutní infarkt myokardu a sepsal první učebnici elektrokardiografie.
Profesoři Prusík a Pelnář
Během nacistické okupace ztrácí klinika celkem šest lékařů ze svého středu. Jde o největší počet obětí na jediném pracovišti.
U příležitosti 50. let od konce války položil věnec k pamětní desce obětí prezident republiky Václav Havel. O hold obětem nacistické zvůle se zásadním způsobem zasloužil MUDr. Jiří Kolář.
Za nelehkých okolností, přebírá v roce 1942 oficiální vedení kliniky doc. Antonín Vančura. I přes věškerá úskalí se odborný vývoj kliniky nezastavil. Jeho stěžejní publikace „Vysoký krevní tlak“ se stává milníkem ve výzkumu hypertenze. Vančurovu klasifikaci stádií vysokého krevního tlaku přijímá nakonec za svou i Světová zdravotnická organizace (1961). V roce 1946 se Vančura stává profesorem, zahajuje přestabu kliniky, kterou vede navzdory politickým zvratům. V roce 1955 vybavuje pracoviště první umělou ledvinou.
Přestavba kliniky
Prof. Pelnář a prof. Vančura na vizitě
Slibná kariéra prof. Vančury je ukončena předčasným úmrtím v jeho 57 letech.
Prof. Antonín Vančura (1899-1956)
Na počátku padesátých let byla na klinice vybudována katetrizační laboratoř vedená prof. Františkem Herlesem, který se po Vančurovi ujal přednostentví. Laboratoř se zabývala problematikou elektrického pole srdce a kardiopulmonální cirkulace. Pozoruhodné výsledky mnohaleté činnosti tohoto výkumu budou později označovány jako „československá škola cor pulmonale“.
Prof. MUDr. František Herles (1900-1991)
Pod vedením prof. Herlese zaznamenává kardiologie na klinice největšího rozmachu a věhlasu. Připravuje se otevření koronární jednotky, jedné z vůbec prvních v zemi, avšak jejího otevření se prof. Herles v roli přednosty již nedočká.
S nástupem normalizace nastupuje do funkce prof. Otto Ripka, který se věnoval převážně problematice arteriální hypertenze. Kliniku vede až do roku 1984.
Prof. František Boudík převzal vedení kliniky v roce 1984 a zasloužil se o její rozvoj, na tehdejší poměry nevídaný. V roce 1988 je klinika vybavena novou katetrizační laboratoří pro intervenční kardiologii a moderním echokardiografickým přístrojem. Velký rozvoj doznalo kardiostimulační centrum. Přestavují se oddělení a lékařské pokoje. Kardiologie na klinice se stává dominantním oborem.
Prof. Karel Horký nastupuje do funkce v roce 1990 za měnících se společenských poměrů. Za jeho vedení dochází k výraznému rozvoji výzkumu hypertenze a molekulární kardiologie. Díky jeho působení prestiž kliniky výrazně stoupá. I přes dominantní postavení kardiologie, je pracoviště i nadále polyvalentní interní klinikou, s lékaři specializovanými na nefrologii, gastroenterologii, hematologii a pneumologii.
Prof. Aschermann nastupuje do funkce přednosty v roce 1998. Pod jeho vedením prochází klinika revolučními změnami. Ze IV. interní kliniky přichází skupina angiologů, která se stává integrální součástí pracoviště. To se postupně oprošťuje od dalších oborů. Klinika se stává kardiologickým a angiologickým centrem. Dochází k modernizaci katetrizačních laboratoří a echokardiografické laboratoře, angiologická katetrizační linka se přesunuje do prostor bývalého rentgenového pracoviště v budově kliniky. Je přebudována koronární jednotka a vystavěna nová Jednotka intenzivní angiologické péče a Antiarytmická jednotka.
Na klinice se dostává do poředí i výzkumná práce a stoupá publikační aktivita. V roce 2005 se prof. Aschermann stává předsedou České kardiologické společnosti a předává vedení kliniky prof. Aleši Linhartovi.
II. interní klinika
kardiologie a angiologie 1. LF UK a VFN
U Nemocnice 2
128 08 Praha 2
Česká republika
